Jak jste vymýšlela otázky?
Při tvorbě otázek mi asi nejvíce pomohly veřejně dostupné informace obcí a měst v Krkonoších. Uvědomila jsem si, že na každém místě se snažím vyzdvihnout to nejlepší, co nabízí, a právě to jsem využila jako základ. Nejprve jsem si otázky vytvořila nahrubo a pak následovala fáze ověřování. Stanovila jsem si pravidlo, že každou informaci musím dohledat alespoň ve třech dalších zdrojích, jinak ji do hry nezařadím. Při práci jsem také narazila na spoustu zajímavostí, které sice nesouvisely s tématem, na kterém jsem zrovna pracovala, ale zapsala jsem si je a vracela se k nim později, a to už se pak nabalovala jedna otázka za druhou. Otázek je ve hře opravdu hodně, a když jsem si dala pauzu, bylo náročné se zpátky naladit na tvořivý proces. Musela jsem si vše znovu pročíst a navázat tam, kde jsem skončila. Pamatuji si, že mi ty informace často „šrotovaly“ v hlavě ve dne v noci, dokonce se mi o nich i zdálo. Byl to intenzivní, ale nesmírně obohacující proces.

Můžete popsat, na jakém principu hra funguje? Kdo je vítěz?
Princip hry je jednoduchý a připomíná klasické deskové hry. Hráči hází kostkou, posouvají figurky po herním plánu a plní úkoly podle toho, na které políčko se dostanou. Ve hře jsou tři druhy symbolů, dva z nich najdete na kartách a tři na hracích políčkách. Symbol otazníku označuje otázky, stromeček označuje různé situace, které vám mohou přidat, nebo naopak odečíst body, a křížek představuje horskou službu. Horská služba slouží jako speciální políčko, na které se hráč vrací, pokud si vytáhne kartu, která to nařizuje. Například jedna z karet říká: Máš podvrtnutý kotník, vrať se na políčko horské služby. Na kartě je zároveň ilustrace holky v šatičkách a nevhodné obuvi, což je vlastně takový nenápadný edukativní prvek, který ukazuje na důležitost správné výbavy. Dále se tam setkáte s kartami, které odečítají body za porušování zákonů, nebo naopak, že děláte něco Krkonoším prospěšného a za to vám jsou body přičítány. Další kartičky obsahují doporučení na zajímavá místa Krkonoš, kterých bych ráda v dotisku ještě pár přidala. A vítěz? Během hry hráči sbírají body, které si průběžně zapisují a sčítají. Hra končí ve chvíli, kdy všichni dorazí do cíle. Za to dostanou bodový bonus podle pořadí, což znamená, že vyhrát může i hráč, který dorazí jako poslední.

Máte nějaký oblíbený herní moment?
Nemám vyloženě jeden oblíbený herní moment, ale spíš takovou vtipnou historku ze hry. Přijela jsem na Moravu k mamce a zahrály jsme si spolu. Bylo to neuvěřitelně zábavné, protože jsem ve vlastní hře prohrála! Mamka, která byla v Krkonoších jen párkrát, mě porazila. Takže hra není jen o znalostech, ale také o štěstí na otázky. Některé z nich jsou opravdu těžké, takže i ten, kdo zná Krkonoše nazpaměť nebo v mém případě tvořil otázky, může klidně prohrát.

Kolikrát si myslíte, že si člověk hru může zahrát, aby se mu nezdálo, že už všechno ví?
Na to je docela těžké odpovědět konkrétním číslem, ale řekla bych, že hra je opravdu hratelná stále dokola. Je poměrně dost obtížná a obsahuje obrovské množství otázek, takže i po několika hrách máte pocit, že jste zatím probrali jen malou část. Pokaždé, když hru dohrajeme, zmizí ze stohu karet jen nepatrné množství. Rozhodně to není ten typ hry, kterou si jednou zahrajete a pak už vás nic nepřekvapí. Naopak, pokaždé můžete narazit na něco nového.

Jak vlastně dlouho trval vývoj hry od prvního nápadu až po její finální podobu?
Vývoj hry trval necelý rok a byl rozdělený do několika fází. Nejprve jsem se věnovala tvorbě otázek, na čemž jsem pracovala celou loňskou zimu. Otázky jsem si zkoušela na hostech, kteří k nám v zimě jezdí na boudu, což byla skvělá příležitost. Potom jsem se zasekla na ilustracích. Původně jsem si je kreslila sama, ale nebylo to ono. Pak jsem úplně náhodou narazila na Denisu Klimentovou, úžasně talentovanou ilustrátorku, která kreslí přesně tak, jak jsem si hru představovala. Bylo to obrovské štěstí, že mi tahle skvělá žena přišla do života, krásně jsme si sedly a určitě to nebyla naše poslední spolupráce, už teď pracujeme na dalším projektu. Jak se začalo kreslit, už to šlo rychle, chtěla jsem hru stihnout do Vánoc. Asi si to málokdo uvědomí, ale vytvořit deskovou hru není jen o hraní, je to poměrně složitý proces, který s sebou přinesl i pár náročných chvil. Nakonec to ale stálo za to.

Nechala jste vyrobit tisíc kusů. A teď mi spočítejte, za kolik dní od zahájení prodeje jste dostala zprávu, že máte vyprodáno.
Vyprodáno bylo přesně za dvacet dva dnů od chvíle, kdy jsme spustili e-shop. Z těch tisíce kusů bylo tři sta kusů rezervovaných pro ty, kteří se zapojili do herního děje a vytvořili objednávku ještě před oficiálním zahájením prodeje. Musím říct, že mě to ohromně překvapilo a potěšilo. Nečekala jsem, že zájem bude tak velký a rychlý. Je to pro mě obrovská radost a motivace do další práce.

Budete dělat dotisk hry, případně o jakém nákladu?
Ano, dotisk se už udělal o nákladu dva tisíce kusů a právě tento týden bude hra znovu naskladněna. Kromě e-shopu budou hry konečně k dostání také v různých infocentrech, knihkupectvích a dalších místech. Jsem moc ráda, že zájem o hru pokračuje a že se dostane i na ty, na které se v první várce nedostalo. Stále mi někdo píše nebo volá a ptá se, kdy hry budou anebo jestli ještě nějaké mám.

Jaké nejzajímavější ohlasy o hře se k vám donesly?
Ohlasy na hru jsou zatím vesměs pozitivní, pokud nepočítám ty, kteří si stěžují, že je hra hodně těžká. Nejvíc mě těší zpětná vazba od lidí, kteří mají Krkonoše prochozené křížem krážem. Například Michal Skalka, vedoucí oddělení environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty na KRNAP, je, a to si troufnu říct, mým fanouškem už od úplného začátku. Jeho podpora je pro mě obrovská pocta a zároveň taková pevná půda pod nohama, která mi dává motivaci pokračovat dál.

Plánujete po takovém úspěchu třeba vytvořit rozšíření nebo nějakou další hru?
Jak už jsem zmínila v předchozí odpovědi týkající se spolupráce s ilustrátorkou, tak ano, momentálně na něčem pracujeme. Nemůžu zatím prozradit příliš mnoho, ale mohu alespoň naznačit, že půjde o několikanásobně větší projekt zaměřený na můj rodný kraj jižní Moravu a vyjde někdy kolem letních prázdnin.

Povězte, jaká jste hráčka deskovek a máte mezi nimi své favority?
Miluju klasiku – třeba Dostihy a sázky, které hraju nejčastěji s mojí nejlepší kamarádkou, a musím přiznat, že s ní skoro vždycky prohraju, ale stejně mě to baví. Pak si pamatuju období, kdy jsme se s přáteli dost zasekli na Carcassonne, což je podle mě naprosto geniální deskovka! Doufám, že jednou dosáhnu takové úrovně, abych dokázala vymyslet něco tak promyšleného a nadčasového. Jinak mám doma několik deskovek, které jsem ještě neměla prostor si zahrát, což je třeba Trabantem kolem světa, na tu se těším, na první dobrou vypadá fakt super. Deskové hry jsou pro mě skvělou kombinací zábavy, kreativity a sdílení času s blízkými. A právě to mě motivuje tvořit dál.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: archiv Michaely Cichrové

https://www.trutnovinky.cz/byl-to-intenzivni-proces-o-otazkach-se-mi-i-zdalo/